Výprava za květem kapradí na Velký pátek

23. března 2008 v 18:09 | Petr Šnajdr |  Hřebeny
I když měsíc by měl být v úplňku, jsou Hřebeny zahaleny tmou a cestou klopýtáme spíše po paměti. Les se zdá být stále temnější a temnější, když tu mezi stromy se objeví průsek zalitý jasným světlem. Jako by tu daleko od civilizace někdo rozsvítil reflektory, ale tím směrem není žádná vesnice, jen hustý les, rokliny a mokřady. Je Velký pátek, den kdy se dějí zázraky a země má magickou sílu. Otevírá se, aby ukázala své poklady. Nad nimi lze prý spatřit světýlka nebo zlaté květy kapradí. Pomalu se blížíme okolní temnotou k cíli, ale nedává to vůbec smysl. Na to, že v nočních Brdech potkáváme běžně divoká prasata jsem si již zvykl, ale pro něco takového nenacházím žádné logické vysvětlení.

Velký pátek je před velikonocemi a pro křesťany je jedním z významných dnů roku, zejména proto, že je připomenutím smrti dne Ježíše Krista a dnem smutku. Výzdoba kostelů je jiná, chudší než obvykle, písně se zpívají bez doprovodu varhan a zvony mlčí. Někde děti honí zrzavého chlapec - Jidáše a liturgie obsahuje čtení z Janových pašijí. A právě při čtení pašijí se otvírá země a odkrývá v ní ukryté poklady. Je to jediný den v roce, kdy jsou některé z nich přístupné smrtelníkům, byť mnohdy i tak chráněny bytostmi pekelnými.
"Na pahorku mezi buky kostelíček s věží nízkou ...", vybavuji si část Erbenovy Kytice. Ano, pahorek mezi buky s kostelíčkem a věží nízkou je našim cílem. Naše kroky k němu míří již hodnou chvíli, ale temným hvozdem není možné jít příliš rychle, ale ani není důvod. Jen teď se nám tají dech, osvětlený les se blíží a ostrost toho jasu otevírá pochybnosti, které s logikou mají pramálo společného. Působí to neskutečně, nepopsatelně, ale o to větší překvapení je, že světlo přichází z opačné strany, než se zdálo. Celé je to obrovský optický klam, způsobený měsícem, který vyšel zpoza mraků nízko nad obzorem.
Osvětlená je i část cesty, ale po pár metrech mizí zase v nepropustné temnotě brdského hvozdu. Náš síl je již coby kamenem dohodil i když dobrý kilometr by to ještě mohlo být. Míjíme vrch Skalka, ale bohužel zde není žádná skála, která by mohla ukrývat poklad. Byť tomu název napovídá. Ale je o co stát? Poklad štsstí ženě z Erbenově Kytice také nepřinesl. Ty největší poklady totiž většinou jsou nám blíže, než si myslíme a není třeba pro ně hledat květ kapradí za magické noci.
Les se pomalu rozestupuje a mezi stromy se objevují bíle stěny přístřešků, které kdysi chránily křížovou cestu u barokního areálu Skalka. Sestupujeme z kopce a míjíme rybníček. Opodál svítí u země malé světýlko. Že by přeci? Poklad? Ne, to jen žhavé uhlíky opuštěného a dohasínajícího ohniště. Zde není to pravé místo, kde by země mohla odkrývala své tajemství. O to se již před desítkami let pokusil člověk sám. Možná právě pod našimi nohami leží někde v hloubce 220 metrů 36 patro zdejšího rudného dolu, který je od roku 1966 uzavřen. Na povrchu neznalé oko neobjeví téměř nic, i když právě on byl počátkem zkázy zdejšího kláštera.
Z kláštera nezbylo z něho mnoho, malý kostelíček s malou věží - kaple svaté Máří Magdaleny na Skalce, která tvoří dominantu kopce nad Mníškem pod Brdy. Louka před kaplí je zalita měsíčním světlem a jen víly tu chybí. Snad proto, že je jen něco nad nulou . Za zády máme poustevnu a hluboko pod kopcem světla nočního Mníšku. Za letních pobytů v Řevnicích se sem chodil dívat Jaroslav Vrchlický a Ignát Herrman. Jako chlapec sem přicházel i Svatopluk Čech.
Teď tu ale není nikdo a tak stojíme sami na vrcholu kopce u kraje lesa s rozhledem do krajiny. Svítící zámek v Mníšku pod Brdy láká, že by byl poklad zde? Možná a tak vyrážíme k němu a tím i opustíme brdské hvozdy a sestupujeme do civilizace.
Zámek Mníšek pod Brdy je místem, které vás zavede do období mezi dvěma světovými válkami. Není to dlouho co jsem tu byl v Restauraci u Saturnina. Je zde jen několik málo stolů a na zemi podivný dřevěný kryt, prý vedoucí do zámecké hladomorny, ale toto vyprávění vypadalo až příliš novodobě. Na restauraci bude už asi pozdě, ale k našemu překvapení je brána zámku otevřená, vše osvíceno, ale nikde ani noha. Pomalu procházíme k hlavní bráně, po levé straně se v temnotách ukrývá série zámeckých rybníků a občas odtud doléhá zakvákání kachen. I nádvoří zeje prázdnotou.
Vracíme se, a po dlouhé době vidíme člověka. Jsou to děti, které si ještě v tuto pozdní hodinu hrají za okny zámecké věže, asi jejich dětského pokojíčku. Noc pokročila a i my vyrážíme domů. Zlatem zářící poklad leží možná někde za zády na dosah, ale dnes ho už nenajdeme. Snad na další Pašijový pátek budeme mít větší štěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pickman Pickman | Web | 27. září 2016 v 17:16 | Reagovat

pujcky ihned pred výplatou 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama